Vnímání minulosti vs vnímání budoucnosti

Minulost zkoumáme prostřednictvím prvků, které už fyzicky v obci neexistují, ale stále přetrvávají v paměti rodáků a starousedlíků. Nemusí jít nutně o události staré desítky let – podstatné je, že se tyto věci v čase změnily natolik, že je současní obyvatelé už nemohou zažít. Minulost se nemusí týkat pouze fyzických aspektů (jako je rozložení obce, doprava, budovy nebo významné struktury, které už zde nejsou), ale i abstraktních změn, jako je vnímání obce dlouholetými obyvateli nebo vliv demografických změn na charakter obce.

Pro zkoumání minulosti jsou ideálními respondenty starousedlíci nebo rodáci, ale do kategorie jsme zařadili i  obyvatele, kteří zde žijí alespoň 8 let.

Budoucnost může zahrnovat „naděje“ a vize obyvatel pro vývoj obce

Zde lze pracovat se širším vzorkem respondentů. Předmětem zkoumání mohou být jak obecní plány rozvoje (stavba nových obytných zón, změny v dopravě, stavba veřejné infrastruktury, …), tak způsob, jakým jsou tyto plány vnímány a očekávány. Rovněž se lze zaměřit na obavy a negativní predikce obyvatel, jako je například zhoršení dopravy nebo příliv většího počtu nových obyvatel.

Nostalgie vs. optimismus do budoucna

Většina uhříněvských starousedlíků vzpomíná na minulost obce jako na klidnou, mnohdy vesnickou či maloměstskou éru svých životů izolovanou od velkoměsta. Dalo by se tedy říci, že některé prvky minulosti (například klid v obci či lepší dopravní situace) obyvatelům schází. Dalším důležitým pozůstatkem z minulosti je příroda, kterou si obyvatelé velmi pochvalují. Pohled se však liší u lidí, kteří v Uhříněvsi nebydlí tak dlouho a kteří vnímají minulost spíše jako negativní. Tito lidé se naopak těší z neustálého vývoje městské části. Právě novější obyvatelé Uhříněvsi hodnotí pozitivně i přátelské sousedské prostředí a společenské akce pořádané jak městským úřadem, tak různými spolky. Naopak někteří obyvatelé, kteří jsou v Uhříněvsi déle, hodnotí Uhříněves jako anonymní místo bez tváře (viz. respondent žijící v Uhříněvsi posledních cca 10 let:

”Kdybych měl popsat Uhříněves, tak nevím… není ničím zajímavá, je anonymní, je to místo bez tváře..”).

Společenské vazby se prý vytratily a zbývá pouze uspěchaná anonymita velkoměsta, která zapříčinila zhoršení kvality života. Zde se tedy opět projevuje jistá propast mezi starousedlíky a novějšími obyvateli Uhříněvsi.

Obr 1: Mapa plánovaného pražského okruhu, dostupné na: Pražský rychlostní okruh: Praha-Kolovraty.

Obr. 2: Mentální mapa ženy žijící v Uhříněvsi několik let.

Obr. 3: Mentální mapa provozovatelky zdravé výživy.

Doprava jako kritický bod rozvoje

Co se týče budoucnosti, valná většina respondentů by ráda změnila dopravní situaci, kterou všichni hodnotí jako kritickou. Tepnou Uhříněvsi je mnohdy označována ulice Přátelství. Ulice se rovněž objevila v rámci drtivé většiny myšlenkových map (viz. obrázky 2, 3, 4, 5, 6). Tyto mapy jasně ukazují, že doprava je klíčovým tématem, které formuje každodenní zkušenosti obyvatel. Právě ulice Přátelství je pro Uhříněvské nejdůležitějším dopravním bodem. Většina ho ale vnímá v negativním slova smyslu právě kvůli neustálým kolonám. Mnoho obyvatel konstatovalo, že je sice v plánu dostavba Pražského okruhu (D0), ale moc nadějí do něj nevkládají. Ohledně budoucnosti jsou tedy spíše pragmatičtí a rezignovaní.

“30 let tady s tím nikdo nic nedělal, teď se jen čeká na okruh”, říká jeden z respondentů žijící v Uhříněvsi několik desítek let. 

Jelikož je Uhříněves bodem mezi Prahou, kam tisíce lidí ze Středočeského kraje komutují do práce i do školy, stává se dopravní tepnou, která dusí své vlastní obyvatele. Situace není kritická pouze v automobilové dopravě, ale i v té hromadné. Autobusy nemohou kvůli zácpám aut jezdit včas a ČD nedisponují dostatečným množstvím vagonů, což zapříčiňuje malé kapacity vlaků, které do Prahy jezdí.

“Často se stává že dorazí jenom jeden vagon”, říká respondentka žijící v Uhříněvsi patnáct let.

Očekává se, že s přílivem nových obyvatel se situace ještě více zhorší a Přátelství v blízké době nečeká poklidný provoz.

Naději pro obyvatelstvo může skýtat pražský okruh, někteří na něj vyloženě čekají. Jiní se však obávají možných negativních vlivů na uhříněveskou přírodu, kterou si velká část obyvatel pochvaluje.

Respondent (muž žijící v nedaleké části Prahy cestující do Uhříněvsi několikrát týdně) přišel se zajímavou myšlenkou rychlostních tramvají, které by mohly svážet obyvatelstvo z celého prstence Prahy, tedy i z Uhříněvsi. Konstatoval, že v evropských městech se jedná o běžnou praxi : “Jo, to je běžný, že tramvaje vyjížděj prstencově, nebo hvězdicově do těch periferií, jo, a pak to svážej, možná by to bylo řešení i tady v tom okolí.”, v zápětí ale uvedl, že politické vedení tomuto návrhu není příliš nakloněno.

Dopravní situace je znázorněna i na následujících dvou mapách (obr. 2, 3). Obě mapy staví do centra ulici Přátelství, která pro všechny místní představuje právě kritickou dopravní situaci.

Paměť místa: proměněné symboly

Co se týče konkrétních bodů, které mají Uhříněveští spojené s minulostí, nelze pozorovat žádné jednotné univerzální místo. Na obrázku 4 vidíme mentální mapu mladé studentky, která v Uhříněvsi bydlí odmala. Její mapa znázorňuje dětské hřiště, které na místě aktuálně stále je, ale je velmi zpustlé. Právě toto hřiště si ona subjektivně spojuje s minulostí a označuje ho za místo svého dětství, které již bohužel není v zachovalém stavu. Sama nám sdělila, že: ”Vždycky to bylo moc hezký hřišťátko.. Pořád je tam tobogán, prolézačka i houpačky, ale mám pocit, že se o to dlouho nikdo nestaral. Dřív jsem tam sama trávila hodně času, ale teď mám pocit, že je to dlouho neopečovávaný. Chtělo by to něco doplnit nebo zrenovovat”.

Mapa číslo 4 ukazuje, jak se některé symbolické body mohou měnit v čase – v tomto případě se z kdysi využívaného radostného prostoru stává chátrající pochmurné místo. Takové symbolické místo je tedy využíváno stávající generací jiným způsobem, než jak tomu bylo dříve. Na mentálních mapách se mezi objekty, které v minulosti byly a dnes již nejsou, objevují například cukrovar a pila. Mezi nejvýraznější nové objekty pak patří hlavně obytné komplexy (například Vivus a Sluneční čtvrť). Respondentka žijící v Uhříněvsi téměř celý svůj život sentimentálně vzpomínala na náměstí protifašistických bojovníků, ze kterého se stalo už jen “pouhé parkoviště” (obr. 5).

Zde tedy můžeme pozorovat především náměstí protifašistických bojovníků, které v minulosti sloužilo jako důležité veřejné místo, kde se obyvatelé mohli scházet. V současnosti je ale toto místo vnímáno spíše jako pouhé parkoviště bez širšího významu. Zde pozorujeme posun vnímání veřejného prostoru, který ilustruje rozšířený trend úbytku tradičních symbolů (komunitní náměstí) ve prospěch pragmatických a méně komunitně orientovaných prvků.

Obr. 4: Mentální mapa studentky zobrazující hřiště, které si pamatuje z dětství.

Obr. 5: Mentální mapa učitelky dlouhodobě žijící v Uhříněvsi.

Obr. 6: Mentální mapa ženy žijící v Uhříněvsi téměř 10 let.

Demografické změny a obavy z nově příchozích

Starousedlící nevnímají příval nových obyvatel zcela pozitivně. Často se obávají změn a narušení tradičních hodnot. Lidé, kteří se v obci nenarodí, k ní nemají stejný vztah jako lidé, kteří v ní žijí celý život. Vnímání těchto nově příchozích lidí se různí, někteří je vnímají neutrálně, jiní zcela negativně a pohlíží na ně s obavou. Negativně je vnímají hlavně kvůli proměně charakteru obce, zvýšení anonymity, neochotě zapojit se do městské kultury a participovat na chodu městské části.

“Problém je to, že lidi v komunálu často volí podle celostátních preferencí, ty jsou však v komunálu irelevantní… To platí hlavně pro ty nově přicházející.”

Nově přicházející lidé jsou často vnímání i jako lidé, kteří se do Uhříněvsi jezdí jenom vyspat, aby mohli ráno zase na celý den odjet do práce do Prahy.

Starousedlíci, tedy lidé, kteří v obci vyrostli nebo tam již dlouhou dobu žijí, mají vybudované sousedské vztahy a účastní se kulturního a společenského života, se často obávají velkých demografických změn, které městskou část čekají. Stavba nových obytných bloků sice již probíhá řadu let, místní se však obávají těch následujících. Někteří respondenti hovoří o až 15-ti tisících nových lidí, kteří by se v blízké době měli do městské části nastěhovat. Hlavní obavy, které současní obyvatelé vyjadřují, jsou například zhoršení již zoufalé dopravní situace, snížení kapacity veřejných služeb (které obyvatelé již nyní hodnotí jako nedostatečné) a přeplněnost obce “cizími” lidmi.

Respondentka, žijící v Uhříněvsi řadu let, konstatovala, že se podél ulice Přátelství zrušila zahrádkářská kolonie, která má být nahrazena výstavbou. Tyto objekty nebudou moci být označovány za obytné prostory, ale pouze za ateliéry, jelikož nesplňují limity hluku. Sama je z toho nešťastná, právě proto, že jí Uhříněves přijde přeplněná. Smutně konstatovala, že: “No, lidi si to koupí, …musí někde bydlet, i když to budou jenom ateliéry, ale je to hrozný…”.

Na druhou stranu, někteří respondenti rovněž chápou i druhou stranu situace (především postoj politického vedení). Jiný respondent (žijící sice v jiné části Prahy – nedaleko Uhříněvse, však jezdí několikrát týdně) nám sdělil, že sám mnohokrát navštívil radnici a mluvil s politickou reprezentací a že “smlouvy s developery jsou podepsaný třeba několik let jo…takže teď s tím to vedení těžko něco nadělá, protože tam jsou obrovský penále, kdyby to jako vypověděli..”, tudíž chápe, že rozšiřování územního plánu je nyní nevyhnutelné, ale spokojen s tím není. Kdyby bylo na něm, tak se plán nerozšiřuje, ale uvědomuje si (jako jeden z mála), že situace není černobílá.

Obrázek číslo 6 ukazuje, jak jedna z novějších obyvatelek vnímá současný stav Uhříněvsi. Její mapa se zaměřuje především na nové obytné komplexy, hlavní dopravní tepnu a nově vystavěné obchody. Starší symboly se zde téměř nevyskytují. Můžeme si tedy představit kontrast mezi obrázky číslo 5 a 6 – starousedlíci mentálně mapují Uhříněves skrze vzpomínky na minulost, naopak novější obyvatelé ji vnímají skrze současný funkční vývoj.

Veřejné služby jako nedodržené sliby z minulosti

Kapacity veřejných služeb jsou podle mnohých nedostatečné, netýká se to však pouze lékařských zařízení, nýbrž i kapacit škol. S příchodem nových obyvatel se počítá s rostoucí poptávkou pro místa na základních školách. Lidé očekávají výstavbu třetí základní školy, na radnici však dochází ke komplikacím. 

Respondent, který se do Uhříněvsi přistěhoval těsně před tím, než měl děti, říká: “No, když jsme se sem stěhovali, slibovali nám další školu i školku tady na kraji… a podívejte se, děti jsou odrostlejší a pořád nic… a to byl vlastně jeden z důvodů, proč my jsme se sem stěhovali. Teď teda kapacita není a my vozíme děti do Kolovrat, tam to mají zařízený pro ty rodiny, tak tam jsme našli místo…”. 

Uhříněves podle svých obyvatel roste příliš rychle a veřejné služby  jsou čím dál tím více nedostačující.

“No, tam se nějak měla stavit ta další základka, ale to už slibujou bůh ví jak dlouho a pořád se to někde seká… to už slibovali, když moje dcera byla malá a teď maturuje…”, říká respondentka, která se do Uhříněvsi přestěhovala před dvaceti lety. 

Starší lidé si také stěžují na nedostatečnou kapacitu lékařských zařízení, respondent, který se do Uhříněvsi přestěhoval tzv. na stará kolena uvádí: “K doktorovi jezdím radši jinam, tady je to hrůza… vždycky čekám hrozně dlouho, než mě vůbec objednaj a ještě je to nekvalitní…”.

Balancování mezi rozvojem a identitou Uhříněvse

Závěrem lze říci, že vnímání minulosti i budoucnosti Uhříněvsi se liší mezi starousedlíky a nově příchozími obyvateli. Zatímco starousedlíci nostalgicky vzpomínají na klidný, venkovský a přátelský charakter obce a obávají se rychlé urbanizace, nově příchozí oceňují rozvoj, moderní infrastrukturu a společenské vyžití  nabízené městskou částí. 

Obě skupiny jsou spojeny jedním klíčovým problémem, kterým je doprava. Obě skupiny obyvatel jsou skeptické a obávají se ještě většího zhoršení již tak alarmující situace. Uhříněves tedy stojí před výzvami spojenými s rychlými změnami územního plánu, které bude nutné vybalancovat s potřebami místních obyvatel, jinak hrozí ztráta identity obce. To se podle některých sice již stalo a z Uhříněvsi je anonymní předměstí Prahy, naopak někteří jsou pozitivně naladění a odhodlaní za zachování identity bojovat a udržet tak soudržnou komunitu občanů.